Poselství minulosti – Poterna III

ÚVOD

Ve veřejně přístupném městském prostoru Terezína lze kromě vlečky u městského výjezdu (směr Bohušovice) sotva zaznamenat jiné stopy, které náleží k období ghetta. Poterna III zde tudíž zaujímá jedinečnou pozici. A sice nejen proto, že tato brána je volně přístupná, ale i proto, že na velice omezeném prostoru lze nalézt velké množství rytin vvtvořených vězni. Obyvatelé a návštěvníci Terezína tyto stopy vnímají, ale doposud neznají jejich význam, nebot’ potřebné informace chybějí. Doposud nebyla provedena ani jejich inventarizace a ani dokumentace. Rovněž se na tomto místě nenachází žádná informační tabule ani jiné informace k těmto nápisům.

Poterna III zaujala Rolanda Wildberga a mne poprvé během našich četných toulek Terezínem v roce 2005. V letech 2011, 2012 a 2013 jsme se sem vraceli, abychom pořídili další snímky a pouhých deset dní po naší poslední návštěvě byla Poterna III pod vodou (záplavy v červnu 2013). Poté byl přístup kvůli bezpečnostním opatřením a stavebním úpravám v souvislosti s povodňovými opatřeními dlouhou dobu znemožněn. [1]

Zhodnocení stavu a historické výzkumy

Když jsme v roce 2014 opět obnovili naši činnost, zjistili jsme, že vlhkost stavby způsobená povodní nezůstala bez následků. Vzhledem k již viditelné abrazi povrchu pískovce, jména a obrázky ztratily své bývalé kontury. Přesto se podařilo některé silně narušené rytiny fotograficky zrekonstruovat.

Roland Wildberg převzal fotografickou dokumentaci, já osobně jsem hledala v archivech a databázích informace. Hodnotnou pomocí se ukázala být databáze Památníku Terezín, s jejíž pomocí mohlo být identifikováno mnoho autorů. Kousek po kousku byly zjištěné informace dávány dohromady, aby jako kamínky v mozaice vytvořily jeden celek. Nebyl to lehký úkol, neboť jediným vodítkem byly útržky jmen a několik letopočtů.

Příklad: Díky funkci “placeholder” při vyhledávání v databázi Památníku, se mi podařilo z pouhých fragmentů sestavit a vyhledávat jména uvězněných. Tímto způsobem bylo například rekonstruováno jméno Ernst Gladtke. Gladtke pocházel z Německa a byl internován v Terezíně až do roku 1944. Jedinými konkrétními ukazateli byly písmeno „E“ a řada písmen „TKE“, tak jako letopočty 1943 a 1944.

Další výzkum k osobě Ernsta Gladtkeho nás nakonec dovedl k objevení dvou fotografií v archivních dokumentech Památníku Terezín, pořízených krátce po osvobození Jiřím Lauscherem v roce 1945. Lauscher byl rovněž vězněm v ghettu Terezín a pochopil již tehdy, krátce po skončení války, zásadní význam svědectví. Obě fotografie ukazují exponované úseky Poterny III a jsou jedinečnými tehdy aktuálními snímky, ze kterých lze ještě vyčíst původní záměr vězňů.

Nejdůležitějším cílem naší práce je dokumentace těchto stop a její zpřístupnění návštěvníkům těchto stránek. Přesto zbývá ještě velký kus práce: Kromě chybějících pramenů – zprávy očitých svědků nebyly doposud nalezeny – chybí nám doposud základní informace ohledně využití Poterny III v období 1941 a 1945. Sloužila Poterna III jako průchod pro vězně? Kdo sem ještě měl přístup kromě stráže ghetta a proč? Mnoho dotazů zůstává nezodpovězených a budeme se jimi zabývat v budoucnu.

Co víme o autorech rytin?

Kromě zjištění významu původních nápisů obsahoval výzkum také pátrání po lidech, kteří zde zvěčnili svou existenci. Výsledky jsou okamžitě k dispozici na dvou interaktivních kartách a pomohou objasnit osudy dvanácti mužů: šesti Čechů, tří Rakušanů a tří Němců:

• Alfred Freund
• Josef Freund
• Jiří Meisl / Richard Meisl
• Benno Nettl
• Karel Russ
• Jaroslav Žatečka

• Max Pizemczy
• Samuel Rosen
• Wilhelm Wolf Waltuch
• Felix Alterthum
• Ernst Gladtke
• Berthold Heim

V období, kdy tito muži vyhotovili nápisy, bylo nejmladšímu 16 a nejstaršímu 66 let. Až na tři, kteří byli nejmladší, byli všichni ženatí, měli děti a patřili ke střední vrstvě v zemi, ve které žili do doby, než byli společností vyčleněni. Původní domněnka, že autoři rytin byli převážně mladšího věku, se nepotvrdila.

V průměru zůstávali tito muži v ghettu dva roky, poté byli v časovém období mezi prosincem 1943 a říjnem 1944 deportováni do Osvětimi. Čtyři muži unikli hromadnému vyvraždění, neboť byli přeřazeni na nucenou práci do jiných koncentračních táborů. Ovšem na začátku roku 1945 prošli jiným peklem: byli nuceni nastoupit do pochodů smrti. Výjimkou byl Benno Nettl, který byl zatčen gestapem 1944 a zemřel krátce poté v Malé pevnosti v Terezíně.

[1] V červnu 2013 nebylo město samotné povodní zasaženo. Ovšem v oblasti pevnostních částí vznikly statické problémy, které nebyly částečně dodnes odstraněny.