Poselství z minulosti – Poterne III

Když byla v roce 2005 zpřístupněna jedna z pevnostních bran, Poterne III, která byla předtím několik desítek let využívána k vojenským účelům, vyšlo najevo, ze do pískovce bylo vyryto nespočetné množství graffiti. Mnohé z nich není možno dešifrovat. Nepřehlédnutelné jsou ovšem letopočty 1942, 1943 a 1944. Dobrý pozorovatel si nakonec všimne symbolů naděje, víry, podpisů, transportních čísel, jmen a dat.

Autory byli většinou vězňové a členové stráže ghetta, která byla sestavena z vězňů. Téměř sedmdesát let si zmíněné místo uchovalo své tajemství a doposud nebyla tato svědectví doceněna. Chceme tuto skutečnost napravit a pokusit se o rekonstrukci osudů autorů. Ghettospuren.de bude o výsledcích podrobně informovat.

í perspektivy. Letecký snímek znázorňuje severozápadní část pevnosti s Ravelínem XVIII, obrannou částí pevnosti. Obranné valy jsou v této části přístupné turistům a jsou využívány obyvateli k procházkám. Tam, kde je dnes tráva vysoká půl metru, se nacházely v letech 1942 až 1945 užitkové zahrady. Vězňové zde museli pěstovat ovoce a zeleninu, veškerá sklizeň byla odevzdávána SS. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Pohled tunelem. Přístup k této části pevnostního zařízení je možný historickou bránou – Poternou III. Stavitelé pevnosti plánovali Poternu jako výpadovou bránu proti nepřátelským napadením. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Známky života. V blízkosti východu z brány na příkopové straně zaujmou po obou stranách průchodu velká množství rytin. Ovšem eroze a vandalizmus již přivedly mnohá z těchto svědectví do stavu neidentifikovatelnosti. V Poterně III se jedná nejen o rytiny z doby ghetta, nýbrž také o mnohem starší rytiny z 19. a 20. století. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Komická figurka: Velký nos a brada, na hlavě čepice se dvěma prýmky a italská popiska “ IL CAPITANO DELLA GUARDIA “ (Kapitán stráže) by mohly napovědět, kdo zde byl portrétován. Proč je popiska v italštině není jasné (žádné transporty z Itálie do Terezína neproběhly). Nápadná karikatura zachycuje Artura Weisla, který v letech 1943/1944 byl vedoucím Stráže a Pořádkové služby. Text: Uta Fischer © 2014-2018, All rights reserved

Poslední poselství. Zarámovaný nápis nenechá na pochybách, že to byl Josef Freund z Pardubic (nar. 1890), kdo jej zhotovil. Půvabná typografie a pečlivé vyhotovení nápisu vedou k závěru, že musel do provedení investovat hodně času – hezké, téměř elegantní písmo, zaujme na první pohled. O jeho osudu je toho bohužel známo málo: Freund přijel do Terezína transportem Cg z Pardubic dne 9. prosince 1942. Byl ženatý, manželka se jmenovala Zdenka (roz. Flaschner), v době před deportací měl dvě dospělé děti (Karl, nar. 12.4.1920 a Eva, nar. 22.3.1930). Ghetto bylo pro rodinu pouze přestupnou stanicí. V průběhu tzv. podzimních transportů v roce 1944 byla celá rodina deportována do Osvětimi – Březinky. Nikdo z rodiny nepřežil. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Posmrtná vzpomínka. Graffiti “S. ROSEN, WIEN G.W.31.” zřejmě pochází od Samuela Rosena z Vídně (18.10.1878 – 1944), který byl deportován do Terezína 1. října 1942. Byl členem stráže ghetta a zřejmě vykonával službu i na Poterně III. Dne 28. října 1944 opustil ghetto a odjel posledním transportem do Osvětimi-Březinky. Rosen, kterému bylo v této době 66 let, nepřežil. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Víra a naděje. Palma je symbolem vítězství a triumfu z biblické mytologie. I v ghettu, kde bylo obecně praktikování víry zakázáno, měly náboženské židovské symboly pro věřící svůj význam. To platilo i pro devítiramenný svícen (menora), symbol svátku Chanuka (svátek světel), který ohlašoval zimní slunovrat a vítězství světla nad temnotou. V ghettu byl chanukový svícen samozřejmě více než jen náboženským motivem, neboť rozsvícení světel nesymbolizuje pouze vítězství dobra nad zlem, ale také nový začátek. Tradicí je vystavení chanukového svícnu tak, aby byl vidět zvenku. Toto měl zřejmě autor při rytí do pískovce na mysli. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Mnoho vězňů zanechalo v Poterně III svá jména. I tento snímek je toho důkazem. Ovšem málokteří z nich vyryli do kamene své plné jméno. Jedním z nich byl Wilhelm Wolf Waltuch. Jeho jméno, iniciály „W.W.“ a šíp lze přiřadit k jeho osobě. Spolu se svou ženou byl 9. října 1942 ve věku 53 let deportován z Vídně do Terezína. Waltuch byl vedoucím největšího kina v 17. vídeňském okrsku do okamžiku, kdy o tuto pozici přišel připojením Rakouska k Německé říši. Výpověď souvisela s „arizací“ podniku. Tehdy bylo propuštěno mnoho Židů a zároveň byly uděleny profesní zákazy. Waltuch zůstal v ghettu dva roky. Dne 23. října 1944 byl spolu se svou ženou deportován do Osvětimi-Březinky, kde zahynuli. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Malé umělecké dílo. Toto je nejen neobvyklá volba motivu, nýbrž také vynikající a profesionální zpracování kamene. Není co dodat, autor věděl naprosto přesně, co dělá: Klas a různé květy (mimo jiné sléz, konvalinky a zvonky) zdobí kruhový otvor. Nahoře ve střední části jsou ještě viditelné obrysy Davidovy hvězdy, která byla hrubě odstraněna. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

I u tohoto svědectví zaujme Davidova hvězda. Přetřena lakem zůstala doposud neobjevena. Hvězda se nachází jinde než početná graffiti, a sice hned vedle vstupu do brány z prostoru města po pravé straně Poterne III. Indicií při hledání autora je související nápis „FRIED 1943“. Ovšem jméno v takovéto podobě pro identifikaci tvůrce nestačí. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Tajný kód: „AKB MEZIMOS [...] 628“ je zašifrované poselství některého z vězňů. Autor sice nezaznamenal své jméno, zato ale uvedl své osobní transportní číslo Akb Nr. 628. Jelikož každé transportní číslo bylo přiděleno osobám pouze jednou, přichází v úvahu jako původce nápisu pouze Adolf Freund (nar. 29.11.1896 v Krchlebech). Do Terezína přijel transportem z Českých Budějovic dne 18. dubna 1942. Dne 29. září 1944 byl deportován do Osvětimi-Březinky, kde zahynul. Nápis MEZIMOS [...] zůstává hádankou: Buď se jedná o přezdívku Mezimos nebo o městečko Mezimostí. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

„ŽATEČ AAd 682 8.5.1944“. Určitá fakta naznačují, že se jedná o nápis vytvořený Jaroslavem Žatečkou. Čtyři dny předtím oslavil Jaroslav své 16. narozeniny (nar. 4.5.1928). Údaj „Aad 682“ je směrodatný pro identifikaci autora, neboť se jedná o označení transportu z Kolína do Terezína, dne 13. června 1942 a o číslo přidělené vězni. Dne 28. září 1944 byl Jaroslav spolu s celkem 2488 Židy deportován do Osvětimi-Březinky. Pouze 473 lidí tento transport přežilo. Jaroslav měl štěstí: Poslední stanicí jeho utrpení byl koncentrační tábor Dachau, kde se v dubnu 1945 dožil osvobození. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Zmizelý. Nápis „B. NETTL 1943/4 G.W. 19“ zanechal Benedikt (Benno) Nettl (nar. 19.9.1896). Do Terezína přijel 5. července 1943 transportem “De“ z Prahy. O rok později, v srpnu 1944, Benno Nettl, jeho žena Anna (Annie) Nettlová, syn Mirko a dcera Hana byli zatčeni gestapem a převezeni do nedaleké Malé pevnosti, kde se nacházela pověstná káznice gestapa. Důvod k zatčení celé rodiny: Benno Nettl byl údajně přistižen při pašování dopisu. Zemřel v Malé pevnosti 20. října 1944 za neznámých okolností. Také jeho syn nepřežil a zemřel za neznámých okolností dne 22. prosince 1944. „G.W. 19“ je zkratka označení strážného ghetta číslo 19 – z toho vyplývá, že Benno Nettl byl členem Ghettowache, strážcem ghetta a službu vykonával v Poterně. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Transport starých lidí. Tento nápis je značně poničen a skoro nečitelný. Jeho původní znění je Felix Alterthum Tilsit 1943. Název Tilsit je klíčem k určení autora nápisu. Felix Alterthum, nar. 10. listopadu 1894, byl v předválečné době předákem židovské obce v tomto baltském městě (kdysi se nacházelo ve Východním Prusku, nyní v Lotyšsku). A byl rovněž zodpovědný za nacisty vynucené vyjednávání tzv. smluv o zakoupení bytů v Terezíně pro staré lidi. Přijel do Terezína via Berlín ve čtvrtém velkém transportu starých lidí, číslo I/90 dne 18. března 1943. Ve stejném roce vytvořil i tento nápis. Dne 29. září 1944 opustil ghetto a odjel transportem do Osvětimi – Březinky. Po krátké době strávené v Osvětimi byl převezen do koncentračního tábora Dachau, kde zemřel 17. ledna 1945. Přesné okolnosti jeho smrti nejsou známy. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Přeživší. Tento nápis se váže zřejmě k Jiřímu Meislovi (1921-1999). Byl jedním z celkem 1268 Židů z Tábora a okolí, deportovaných do Terezína v listopadu 1942. Pouze 70 Židů z Táborska přežilo holokaust, mezi nimi také Jiří Meisl. Stanicemi před jeho osvobozením v Terezíně byly Osvětim-Březinka (transport Dr dne 15.12.1943) a koncentrační tábor Schwarzheide. Tento pracovní tábor byl posledním místem jeho utrpení předtím, než byl Jiří kvůli evakuaci tábora Schwarzheide zařazen do pochodu smrti, který směřoval do Terezína. Nakonec transportován v uhelném vagónu přijel Meisl do Litoměřic 8. května. Jelikož příslušníci SS na Litoměřicku již byli na útěku, vydal se Jiří okamžitě na cestu do blízkého a již osvobozeného Terezína, kde se opět setkal se svojí tehdejší přítelkyní a později manželkou Evou. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

ZDE JE TU VÍC TRACKS VYPADAT:

Půdní vestavby – nouze podněcuje vynalézavost

Poselství z minulosti – Poterne III

Půda plná příběhů – L 237

Stopy z každodenního života ghetta

HLEDÁME OČITÉ SVĚDKY

Kdo si vzpomíná na dobu existence Ghetta Theresienstadt (1941–1945) nebo zná osoby, které byly v ghettu internovány?
Prohlédněte si, prosím, naše fotogalerie. Je Vám něco povědomé? Budeme rádi, když nám pošlete krátký e-mail.

Kontakt