Půda plná příběhů – L 237

Těžko představitelné: o malou půdní komůrku se dělily alespoň tři osoby. Obyvatelé byli velice nápadití a kreativní při utváření svého nuzného ubytování: malby na zdi a rytiny, které lze spatřit až zblízka, vyprávějí o soužení kvůli lásce, bezesných nocích a touze po domově. Humorně popisují všudypřítomné trápení kvůli štěnicím. Hmyz byl vzhledem k nepopsatelným hygienickým poměrům problémem, který ovlivňoval v ghettu každodenní život vězňů.

Úvodem: Celkový soubor následujících fotografií představuje jedinečný a především osobní náhled do života obyvatel ubytovaných v ghettu. Fotografie otevírají dveře do individuálního světa. Tento svět má rozlohu pouhých 13 metrů čtverečních. Skutečnost, že se právě zde nachází mnoho doposud neznámých rytin a maleb na stěnách, je více než překvapující. Tyto stopy byly objeveny teprve počátkem roku 2013 obyvatelem domu. A tento půdní prostor je pouze jedním z mnoha, ve kterých existují stopy ghetta. Chceme najít autory stop a plně dokreslit jejich osud. Více informací na www.ghettospuren.de.

Kontrast by mohl být sotva zřetelnější: Podstřešní folie ve střešní příčce prozrazuje, že střecha prošla sanací. Mezipříčka na levé straně je z izolačních desek, v ghettu často používaných, vyrobených z heraklitu, tehdy běžného materiálu. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Prostor za dveřmi, malá střešní mansarda, je velká pouhých deset metrů čtverečních a sloužila v období ghetta k ubytování. Dobře rozpoznatelný je jednoduchý stavební styl místnosti. Prkenná stěna za komíny byla obložena heraklitovými deskami, které byly omítnuty a natřeny. Znatelné jsou ještě stopy po mezistřeše, rozebrané během poslední sanace střechy. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Autor potřeboval pro nástěnnou malbu pouze dvě barvy (modrou a hnědou), aby realisticky ztvárnil půvabný obraz. Mnoho nasvědčuje tomu, že se jedná o konkrétní místo. Rozpoznáme dopravní zařízení s dopravní věží a seskupení budov. V pozadí vysoký tovární komín, ze kterého stoupá kouř. Proč chtěl autor zachytit právě toto místo, zůstává prozatím předmětem spekulace. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Pouhým okem sotva viditelné, ale přesto se na této komínové zdi nacházejí rytiny. Aby byl pozorovatel při hledání úspěšný, musí se dívat velice pozorně, neboť některé rytiny mají velikost poštovní známky. Rustikální dekorativní nátěr byl s velkou pravděpodobností namalován okolo kamen nebo okolo komínové roury, která již neexistuje. Úplně nahoře vedle otvoru pro rouru je identifikovatelná namalovaná pavučinka. Dnes by bylo možno tento styl označit jako Art Boheme-Design. Samozřejmou součástí zařizování prostor v ghettu bylo i hodně smyslu pro ironii. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Údaje dokládají, že se v těchto prostorách skutečně jedná o stopy ghetta. A byly napsány na zeď. Tento nápis „13.II.1944 Terezín“ je od neznámého vězně a zůstává pro nás hádankou. Kdo po sobě zanechal toto datum a jaký je jeho význam, není známo. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Z tohoto nápisu se dozvíme více. Nápis v českém jazyce zní: „Listopad 1944 ZDENĚK“. Zdeněk možná přežil holokaust. Od listopadu 1944 do osvobození již žádné transporty z ghetta neodjížděly. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Zármutek. Náhrobek s křížem, vedle české jméno Věra Voborská. Jméno není uvedeno v databázi obětí holocaustu, které se ke ghettu Terezín váží. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

„MIJN NIEUWE BEL“ je uvedeno v holandštině a znamená v českém překladu „Můj nový zvonek [nebo zvon]". O kousek dál je možno rozpoznat nápis „HOLLANDA“ a nepatrný větrný mlýn. Tato kresba je cennou stopou k původu autora. V Terezíně bylo internováno přibližně 6.000 Židů z okupovaného Holandska, mezi nimi i nemálo židovských německých uprchlíků, kteří do Holandska imigrovali. Od dubna 1943 přijížděli s transporty z Holandska do Terezína. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Tyto řádky jsou rovněž napsány vězněm. Veršík v holandštině, napsaný obyčejnou tužkou na zeď, vypráví o bezesné noci. Štěnice a blechy byly v ghettu neustálým trápením, které bylo během nocí nesnesitelné. Židovská samospráva se sice snažila čelit tomuto zlořádu, nicméně hmyz zůstával trvalým problémem. Zde jednoduchý překlad do češtiny: „Ó štěnice, ó štěnice, ó štěnice, ty příšerná nestvůro, co ty tu po mě celou noc tancuješ. Ležím a převaluji se sem a tam kvůli svědění. Svědíš mně celou noc, od hlavy až k patám.“ Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

O štěnicích pojednává i tento obrázek na zdi, představující výrobní název prostředku na hubení štěnic, známých ve čtyřicátých letech jako „FLY TOX“. Ne náhodou si autor dovolil přikreslit humornou karikaturu obrovské lezoucí štěnice, aby symbolicky vyjádřil vítězství parazitů nad člověkem. „Fly-Tox“ byl prostředek v plechovce s ruční pumpou. Obojí fungovalo na principu spreje, aby mohl jed být rovnoměrně rozprašován na cíl určení. Co na obrázku spatřit nelze: Jedná se pouze o jeden z celkem čtyř portrétů tak nenáviděných štěnic, které „lezou“po zdi dodnes. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

„NEMOHU SPÁT! CHAPMAN VSTÁVÁ VE 3, HONYNY 5 , PICKA V ½ 6. A ŠTĚNKY JSOU V PERMANENCI CELOU NOC.“ I tento nápis vyjadřuje stížnost na těžkosti všedního dne. Přestože jsou barvy již vybledlé, slova jsou čitelná a zachycují potíže českého vězně, který nemůže najít klid. Očividně to nebyly pouze štěnice, které se postaraly o bezesné noci v tomto těsném ubytovacím prostoru v ghettu. Noční klid rušili i spolubydlící, kteří museli vstávat kvůli pracovním povinnostem, jako byly pravidelné noční a ranní směny. Utrpení zvyšoval jak nedostatek prostoru, tak i nedostatek sebemenšího soukromí. Tento nápis ilustruje všeobecné nesnáze, se kterými v terezínském ghettu zápasili téměř všichni lidé. Obzvláště sarkastická pointa „ŠTĚNKY JSOU V PERMANENCI CELOU NOC“- čili neustále pilně pracující,- jasně kritizuje hygienické zlořády v této ubikaci. Šibeniční humor se proto stal jednou z možností, jak se s každodenními těžkostmi v ghettu vypořádat. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Slzící srdce probodnuté šípem je symbolem ztracené lásky a sotva potřebuje dalšího vysvětlení. Pouze iniciály „H“ a „K“ poukazují na osoby, které zasáhl Amorův šíp. Na jiném místě, velkém také pouze jeden centimetr, se nachází další kresba lásky: srdce na šibenici. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Tato kresbička vypráví o štěstí lásky: „CHAPI JEN TYS NAŠE LÁSKA“. Ačkoliv je text v českém jazyce, jméno Chapi není ani českým, ani holandským křestním jménem. S největší pravděpodobností se jedná o přezdívku. (Na jiném místě stojí příjmení Chapman.) Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Motiv, který pozná každý Pražan. Karlův most, který spojuje Staré město s Malou stranou, byl pro mnohé pražské Židy, uvězněné v Terezíně, symbolem hlubokého stesku po domovu. Karlův most a Hradčany (v pozadí) jsou hlavními symboly českého hlavního města. I to mohlo být pohnutkou, proč malíř tento motiv zachytil. Terezín leží 69 km severně od Prahy. Je možné předpokládat, že tento obrázek kreslilo několik lidí. Poškození zdi pochází až z pozdější doby. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

Nápadný na kresbě je kříž v popředí. Znázorněna je jedna socha na Karlově mostě. Každý Pražan zná tento motiv, i když originál se honosí velkými zlacenými hebrejskými písmeny, ty zde zachyceny nejsou. K hebrejskému nápisu se váže totiž událost, která se odehrála v roce 1696. Jistý pražský Žid byl lživě nařčen z rouhání se tomuto kříži a byl proto odsouzen. Za trest musel zaplatit za pozlacený hebrejský nápis s textem, který krucifix dodnes nese: Kadoš, Kadoš, Kadoš, Adošem Cevaot (Svatý, Svatý, Svatý Hospodin zástupů). Trest se stal potrestanému těžkým finančním břemenem. Přesto tento přísný trest měl ještě další a hlubší rozměr. Takovýto hold “nesprávnému” Bohu byl hlubokým ponížením pro pražské Židy. Autor kresby zřejmě znal tyto podrobnosti i smysl pozlacených slov, a rozhodl se je vynechat. Text: Uta Fischer © 2014, All rights reserved

ZDE JE TU VÍC TRACKS VYPADAT:

Půdní vestavby – nouze podněcuje vynalézavost

Poselství z minulosti – Poterne III

Půda plná příběhů – L 237

Stopy z každodenního života ghetta

HLEDÁME OČITÉ SVĚDKY

Kdo si vzpomíná na dobu existence Ghetta Theresienstadt (1941–1945) nebo zná osoby, které byly v ghettu internovány?
Prohlédněte si, prosím, naše fotogalerie. Je Vám něco povědomé? Budeme rádi, když nám pošlete krátký e-mail.

Kontakt